Epizoda I. Epizoda II. Epizoda III. Epizoda IV.

Komín ze špinavého hříšného zákoutí

Každá farma, co jsem kdy objevil, má větší či menší zákoutí, které slouží jako odkladiště zrovna nepoužívaného. Zpravidla se zanese i tím, co nebude potřeba už nikdy. Za každou farmou je tedy plocha pokrytá zrezivělými torzy, hromadami suti a létajícími igeliťáky. Je jedno, zda je farma v ČR či na západě, zda je organická nebo konvenční, zda jsou farmáři sympatičtí, či nikoli, součástí placu je i ohniště pro spalování všeho, úplně všeho nashromážděného odpadu. My budeme pálit na haloween, zatím máme 13 tun.

Někdy se na špinavém a s ohledem k životnímu prostředí hříšném place najdou předměty nevhodné pro jeden, ale použitelné pro druhý účel. Tak i zde: nepozorný tractor operator kdysi přejel šestimetrovou pozinkovanou zavlažovací trubku o průměru asi 16cm. Pro vedení vody dále používat nešla, spálit také nešla, takže se jen tak pohodila mezi ostatní šrot. Tam jsem ji našel, flexou z ní vyříznul deformovanou pasáž, horní část postavil do rohu dílny (odložil na někdy později) a se spodní začal pracovat. Pro lepší manipulaci a že nejprve zkusím, nebude-li krb fungovat s pouhými dvěma metry komínu. Pokud nebude, přivařím další dva tři metry výšky. Bacha při sváření - trubka je z tenkého plechu, který nezvládá chytat všechen žár a proděravuje se dost.

Na míru komínové trubky

Těžiště komínu aby bylo co nejníž, tedy udělat patu komína dostatečně robustní, byla instrukce, kterou jsem si dal. Tak jo, bude z betonu, který, budu hodně, hodně doufat, nepopraská. Do betonu jsem dal pouze kameny, písek skoro ne, aby se nemělo co roztahovat. Armaturu samozřejmě, ale do co největší betonové hloubky.

Beton jsem vyléval do vyjetým olejem vymazaného bednění stojícího na čtyřech sloupkách a nasazené klapce. Prostředkem vede kouř, takže jsem tam vsadil dřevěný blok, čímž vznikl betonový věnec. Ještě jsem si vzpomněl na případnou potřebu občasného čištění dna prostoru uprostřed věnce. Odřízl jsem kus komínové trubky a zalil do boku, trubkou prostrčím ruku a saze vyberu.

Už jsem si v něm zatopil, z 90% úspěch.

...na návštěvě je tu Kamil Trgal, který poradí, jak zdokonalit spalován. Do místnosti nepůjde ani jeden uhlík, dusík, oxid, či co prý to vadí.

Svařená kouřová komora

Kouřová klapka odděluje prostor topeniště (pod ní) od kouřové komory, na kterou již přímo navazuje komín. Plášť kouřové komory jsem svařil z plechu 5mm tlustého, vlastně téhož, který jsem používal i na topeniště. Měl by vydržet. Trochu jsem měřil, jak velkou plochu plechu vykrojit, aby stačila. Ale spíš jsem mezi dílnou a svým domkem pendloval s plechem - nejdříve rovným, pak do vnitřního tvaru betonového věnce na několikrát ohýbaným, pak o další kila těžším, jak jsem přivařil stranice. Když už hezky celý kus železa zapadal a nekynklal se, vlezl jsem na střechu a starým otvorem pro komín původního kotle centrálního vytápění jsem vsunul komín svůj nový pozinkovaný vodní. Na kouřovou komoru dosedl, takže jsem na její povrch a kolem jeho základny obtáhl kolečko a zase běžel s těžkým kusem železa do dílny vykrojit hvězdicovitý otvor s tím, že cípy zohnu nahoru, což podpoří držení komína hned odspodu.

Testování finále

Na obalu montážní pěny jsem si přečetl, že je tepluvzdorná, což se mi hodilo. Ještě než bych kolem základny komína nalil další beton, ze své povahy těžko odstranitelný, chtěl jsem si vyzkoušet, zda celá ta stavba táhne, zda nepopraská hned při škrtnutí zápalky a zda v ní dřevo vůbec hoří. Takže jsem bez dalšího rozmýšlení popatlal všechny mezírky kolem kouřové komory zelenou expanzivní lepivou hmotou. Pak mě napadlo, že vlastně bych mohl zkusit, jak ta nehořlavost vypadá: uloupl jsem kus ztuhlé pěny z jedné z mnoha vyspravených spár tady doma a nahřál sirkou. No smrad a kouř to byl mocný a nadával jsem si také mocně. Takže jsem trochu něco sundal ještě za mokra, ale zbytek pak ořezával průběhem následujících dní. Když jsem pak sháněl nějakou náhražku pěny v místním hobby marketu, chlapík mi tvrdil, že nehořlavé jsou všechny montážní pěny. Radit jsem si jím tedy nenechal a koupil nějakou spárovací hmotu k přímému použití. Tou jsem fuky zaplnil a i kdyby nedržela, nebude aspoň při pálení páchnout. Pro účely pokusu tato hmota stačla.

Noviny jsem zapálil a hořely a kouř šel nahoru - krz otevřenou klapku do komory a komínem ven. Pak jsem na noviny dal dřevo a suchou rašelinu a to už se kouř nevalil pouze přímo nahoru, ale cca 10% jej šlo do místnosti. Ach jo, 10% je dost, z toho se dá i udusit. Takže snad najdu nápravné řešení, např. přivařit na stávající komín další díl, že třeba delší komín vytvoří silnější tah. Nebo na horní hranu topeniště přišroubovat plech, který by sloužil jako clona a hnal nahoru i kouř, kterému se nechtělo. Uvidíme, bude, nevzdávám.

Základy jsou, kde mají být, pojďme dál: Epizoda V. - napravování nedostatků přijde kdovíkdy. Budu vůbec mít náladu to stihnout?

INTRO

Úvod, podle ktrého návštěvník zhruba pozná, kam se dostal.

OKURKA

Projekt na podporu rozumného hospodaření ve venkovském prostoru.

FOTOGALERIE

Několik fotoobrazových kolekcí, zejména vlastní práce.

PUBLIKACE

Pár ucelených textů, trochu i článků, něco dokonce i vyšlo v časopisu.

ODKAZY

Spřátelené, tematicky příbuzné nebo prostě jen zajímavé prezentace.

ARCHIV

Co se kdy objevilo na úvodní stránce, případně jiné starší materiály.

Korespondenční adresa:

Vojtěch Veselý

Laraghcon Farm

Lucan

Co. Dublin

Ireland