Epizoda I. Epizoda II. Epizoda III. Epizoda IV.

Materiály řeším, neřeším

Možná se budu divit, až poprvé uvnitř stavby zatopím, každopádně si budu přát, aby to hezky všechno drželo a nepopraskalo.

Na farmě jsme v poslední době hodně pracovali s betonem, z čehož přirpzeně vyplynula představa, že i krb vznikne vyléváním bednení betonem. Zkoumal jsem, jak se beton chová, když se zahřeje, co v něm udělá kovová armatura, jak celou konbstrukci těla krby vyrobit žáruvzdorně.

Nakonec jsem se rozhodl pro jiné řešení, zejména proto, že jsme se začal učit svařovat a také díky níže uvednému obsahu. David Kratochvíl jse technicky i koncepčně nadaný mladý architekt, naše rodina má k jeho blízko, konzultoval jsem s ním tedy, odpovědi mi zakomponoval rovnou do textu:

Nazdar Davide, ... Konkrétní dotazy pak jsou:

Ahoj Vojto dnes tady je na návštěvě člověk (Christián Kazmirowski), který pracuje dnes a denně s žárotechnikou, tedy vyrábí a projektuje vysoké pece, keramické pece a spalovny firma RATH www.rath.com;

1) jestli třeba ten beton, který je normální z míchačky stejného typu, jako má třeba ZAPAbeton, nepopraská - s velkou pravděpodobností popraská.

2) jestli se dá takovému případnému riziku vyhnout tím, že se do betonu naleje nějaká chemikálie - nejspíš tomu nic nepomůže, beton respektive plnivo (písek) nemá rád horko... takže se roztahuje a zase smrskává, což je ta špatná vlastnost betonu (tzv. dotvarování, smrštění).

3) když beton vystužuji kovovými, běžnými železnými dráty, jestli třeba ty nemohou popraskání přivodit - do žárově namáhaných konstrukcí se moc železa nedává, leda krátké spojky, spony, trny, kotvící prvky a ty jsou ze speciální nerez žáruodolné oceli.

4) jestli by ty dráty neměly být tedy hlouběji v betonu (mezi šalováním a drátem aby třeba bylo 5 cm minimálně) - lepší by bylo kdyby si tam dal něco co ten žár odizoluje - šamot, vermiculite bords nebo jako nejlepší řešení se nabízí udělat ještě vrstvu z betonu kde místo písku dáš něco co žár vydrží třeba keramzit, liapor.

5) jestli je lepší lít tělo v jednom kuse, nebo ve více menšich (zvláť stěny a později zadní stěnu) , rozhodně bych to dělal po částech - roztažnost a smrskávání je u větších prvků úměrně větší, třeba ty jejich cihly jsou srandovně malé, a to jsou s keramickými vlákny.

6) nakonec, že se mi snad podaří tady sehnat fire bricks, ale jako pro beton platí dotaz na materiál pro zdění: normální malta? Nebo speciální? Nebo do normální malty akorát něco přilít (něco mi říká, že by se mohlo hodit "vodní sklo", překlad by měl být: soluble glass, water-glass, sodium silicate, ale třeba mají technici nějaký spec. termín, Můžeš případně i s tímto poradit?) - vodní sklo to je ono... akorát zase do malty musíš dát něco co vydrží žár, ale nesmí to mít větší zrnitost jak 1mm , oni používají třeba drť ze špatných žárovzd. cihel Christián říká, že by bylo nejlepší zajít do obchodu, ale to nevím jestli je pro tebe to nejlepší řešení, tam by měli mít jak nějaký materiál tak i maltovinu.

Ing.arch. David Kratochvíl Ing.arch. Stanislava Kratochvílová: k2-ARCHITEKTI

Švehlova 46, 54 401 Dvůr Králové n.L., +420 777 591 621, k2-architekti@volny.cz

Místo betonu cihly, malta, plechy

Beton podle Davidova doporučení bych namíchat neuměl, platit si externí službu se mi platit nechce a ani jsem nezkoušel prosadit, aby to platil šéf Ivan. Jeho šrajtofli si šetřim na komín... Dvaatřicet malých cihliček jsem však na jeho účet pořídil, maltu jsem namíchal z toho, co se tu válelo na paletách na farmě a také plech možná litinový, spíš ocelový, nejspíš železný 0,5cm tlustý zrezlý nepotřebný jsem vytáhl z jedné z hromad šrotu za stodolou.

Povolení koupit si cihly předcházela debata s Ivanem, sám si také vyzdíval krb sám a nepořizoval žádné speciální žluté žáruvzdorné cihly ani nic nelil do malty. Krb mu stojí a je z běžných červených cihel, které jsou vyzděné mixem nejlevnějšího písku s vápnem a Irish cementem. Pravda je, že zdejší cihly mají v palcích 8x4 a vedou zkrz ně navíc tři široké otvory.

Nejsem zběhlý zdíž a navíc jsem propadl svařování, tím pádem jsem se rozhodl na místo stěn krbu vztyčit tlusté železné plechy.

Čtyři sloupky jsem stavěl na víckrát, jednou se mi nelíbil, jak jsou křivé, podruhé mi je nespojila malta tam, kde jsem ve spáře horizontálně vedl pásovinu k uchycení plechu stěny. Zadní sloupky jsem nejprve postavil nižší, abych se k zádům a do rohů dostal se svářečkou.

Snažil jsem se, jak jsem mohl, měřil jsem několikrát, v některých případech několikrát i řezal tentýž plechový prvek, záda ohýbal tam i zpět, několikrát přibrušoval jsem, aby vše hezky sedlo... Svařoval jsem od spodu nahoru i opačně, přenastavoval si stroj, zkoušel jsem pomalu i rychle, sváry jsem čistil i přetahoval, stejně je výsledek dost tristní. Funkční, plěchy drží u sebe jak ďas, ale na pohled otřesné, žádná hladká práce.

Když byly plechy přivařené k pásovinám zazděným do sloupků, hezky to pěkně drželo u sebe, dostavěl jsem zadní sloupky do stejné výšku jako přední a všechny mezery pěkně vypatlal maltou. Normání běžnou levnou maltou.

Stěny hned na druhý pohled křivé, což se projevilo při svařování rámu pro klapku.

Rumfordova stěna

"...tvar krbu je výsledkem dlouhého vývoje. Lidé poznali, že oheň, který se opírá o zeď, ji zahřívá a z tohoto sekundárního sálání může být dodatečně zíkáváno teplo. V Anglii byly vyvíjeny stále hospodárnější krby. Dnešní tvar zadní stěny vymyslel anglický šlechtic Rumford. Vytvořil zadní stěnu skloněnou nad topeništěm, aby tak dosáhl většího odrazu tepla. Podle něho dostala i název - Rumfornova stěna." KADLECOVI, A., A., Krby, SNTL Praha 1988; str.95

Na základě téhož principu, akorát o 90 stupňů pootočeného jsem i boční stěny nestavěl kolmo k vytápěnému prostoru, ale spíše od zadních rohů topeniště směrem k protilehlým rohům místnosti.

Kouřová klapka s lehce vychýlenou střední otočnou osou

Celou půlku jedné soboty jsem v dlaních třímal střídavě svářečku a flexu. Trochu i metr.

Nakrájel jsem si na rám, který jsem posléze nasadil do jamek vyříznutých do plechových stěn krbu. Měl vyjít přesný lichoběžník, což nevyšel. Ani nezlobil jsem se, čekal jsem to a už měl vymyšleno, jak zařídit, aby otočná část klapky měla přesné rozměry, jinak by se těžko mohl 100% protáčet a tak regulovat stoupající kouř do extrémních poloh. Obtáhl jsem obrys zmetkovitého lichoběžníku na plech a vyřízl desku, tu přivařil na vrchní rantl rámu a až když pevně držela, vyřízl jsem do ní pravoúhlý obdélník, na něj tyčovinu a to tak, abu se protáčela v rourkách po pevných stranách desky.

Takto vytvořená klapka hezky sedla na plechové stěny ohniště. Bylo by lepší, kdyby cestou od ohniště do komína nemusel kouř narážet na žádné vodorovné plochy (v tomto případě lichoběžníkové přebytky kolem otočného obdélnííku klapky), takový 3D svářeč frajer nejsem.

Osu klapky (ovládací tyč s čouhající rukojetí) jsem lehce posunul dopředu, aby klapka v klidové nezajištěné poloze blokovcala pouze 2/3 komínového hrdla. "Klapku přivíráme nejen tehdy , je-li oheň malý, ale i během doby, kdy je plamen nejsilnější; se silným plamenem se totiž zvětšuje proudění a narůstá odsávání vzduchu z místnosti. Zaškrcením klapky můžeme výrazně zvýšit užitný výkon krbu." KADLECOVI; str.95

Takže jsme se posunuli o další lekci. Epizoda IV. - pata komína - na tu je zatím akorát pomyšlení, dosud tedy není o čem psát.

INTRO

Úvod, podle ktrého návštěvník zhruba pozná, kam se dostal.

OKURKA

Projekt na podporu rozumného hospodaření ve venkovském prostoru.

FOTOGALERIE

Několik fotoobrazových kolekcí, zejména vlastní práce.

PUBLIKACE

Pár ucelených textů, trochu i článků, něco dokonce i vyšlo v časopisu.

ODKAZY

Spřátelené, tematicky příbuzné nebo prostě jen zajímavé prezentace.

ARCHIV

Co se kdy objevilo na úvodní stránce, případně jiné starší materiály.

Korespondenční adresa:

Vojtěch Veselý

Laraghcon Farm

Lucan

Co. Dublin

Ireland