PUBLIKACE

Bratrstvo 2005

Fungují tři obce Náboženské společnosti unitářů československých. Pražskou, ze které se myšlenka rozšířila do Plzně a Brna, založil v roce 1922 Norbert Fabián čapek, během války zavražděný v Dachau. Po čapkovi se duchovní stala Bohdana Hašplová, tedy první žena v duchovenském postavení v československu. Každá obec je samosprávným společenstvím a je součástí NSčU. Pražská obec se v šedesátých a sedmdesátých letech soustředila také na východní nauky a poskytovala jinde netolerované zázemí mnohým zájemcům o jógu, buddhizmus a východní mysticizmus. Unitáři se snaží být maximálně otevření – respektují různost v jednotě – jsou svobodomyslným náboženským společenstvím a scházejí se zejména aby se učili jedni od druhých s sdíleli své radosti i starosti. Devět unitářských principů uskutečňují pod mottem: čemu věříš srdcem, prokazuj životem. Americkým a západoevropským protějškem českých obcí jsou tzv. univerzalisté a na amerických teologických univerzitách se také vyškolili duchovní pražské obce.

Nejrušnější pražský turistický koridor vede kolem portálu s nápisem „unitaria“. Zhruba třicet lidí pod ním každé nedělní ráno prochází a stoupá do prvního patra na shromáždění, které má vést ke zpomalení rychlého tempa lidského snažení a dát osobnímu životu duchovní rozměr. Vstoupili jsme do obdélníkové místnosti s piánem, pultíkem a bílými židlemi. Na stolku u vchodu ležely informačními letáky, zpěvníky a také nádoba vstupné dobrovolné. Interiér působil svěže: bílé zdi byly dekorovány replikami van Goghových květin, portréty dvou zesnulých předáků obce a čapkovým citátem o bratrství. Temperamentní žena v civilu, Iva Fišerová, vedla shromáždění. Vítala příchozí a nás také. Posadili jsme se na téměř poslední volné židle, na půl oka procházeli nabrané letáky a po očku pozorovali, kterak na sebe unitáři pozdravně mávají.

Prvním úkonem bylo zapálení svíce ve stojanu kalichovitého tvaru, slovo o světle, které v nás pozdvihuje Duch, a pak hned oznámení o dění v obci. Kdo chtěl, vstal a přidal své. Spřátelený sbor unitářů v Transylvánii v létě vyplavila povodeň, takže zazněla i poslední výzva k solidaritě vyjádřené penězi, než se sbírka odešle. Po zaznění gongu přišel čas pro profesionálně provedený klasický zpěv, německy v doprovodu klavíru a houslí. Šlo o běžnou součást shromáždění.

Evangelíci znají první a druhé čtení, pražští unitáři jedno. Dnes je přečetl jeden z posluchačů a jednalo se o úryvek z Frommova Strachu ze svobody. Nebylo vybrané náhodně, neboť plně konvenovalo s promluvou, leč nepředbíhejme. Po Frommovi jsme se střídali s Ivou Fišerovou ve čtení veršů na oslavu celistvého světa a božského Ducha působícího mezi námi. Poté jsme s klavírem a podle zpěvníku všichni dohromady zpívali. Nápěvy pocházely z různých období celého novověku, ale co se slov týče, jednalo se buď o překlady nebo autorské texty ne starší pěti let. I v dalším bloku byli posluchači vyzváni k aktivní účasti na dění: kolem kalichovitého svícnu leželo cca sedm menších. Svíčky v nich paní Fišerová zapálila vždy, když se někdo přihlásil a řekl, co jej trápí, nebo z čeho má radost. Převládaly vzpomínky na unitáře ležící v nemocnicích. Znovu klasický zpěv, znovu německy a máme tu promluvu.

Leták s rozpisem listopadového programu uvádí, že dnes půjde o VyVolenost s dovětkem „o osobní a náboženské svobodě i nesvobodě ve spojení s vyvoleností.“ Poukaz na TV pořad zafungoval jako odpich pro úvahu nad mezilidskými vztahy. V několika větách zaznělo, jak se měnila role člověka ve světě od středověku dodnes, jak se někdejší zakotvenost v pevném řádu přes protestantský důraz na lidskou individualitu a bezprostřednost vůči Bohu přetavila v totální nezakořeněnost. Podíl na tomto posunu nesou dříve zpravodajská média, která svévolně pomáhají k tomu, že svět ovládá Duch manipulace a instrumentalizmu. Jako ilustraci paní Fišerová vytáhla časopiseckou stránku, kde reklamní slogan hlásá: „v jednoho boha věř, jmenuje se výdělek.“ Frommův odkaz vyzdvihla při popisu lidských vztahů, které se stále více podobají vztahům mezi věcmi. My máme hledět na to, aby se naše intimní nestalo veřejným, jsme totiž vyvolení k vnitřnímu životu. Unitářské „tak se staň“ by se dalo chápat jako křesťanské „amen“.

Po společné písni jsme přijali něco na způsob požehnání – máme být dunícím kovem – a po posledním zpěvu, tentokrát italsky se vskutku zaslouženým potleskem, jsme byli všichni pozváni ke stolkům s keksy a teplými nápoji. Vytvořily se dvě skupiny. V té čajové jsme zpovídali pravidelnou účastnici a z diskusní těsně před naším odchodem přispěchal muž s memorandem k zaslání komerčním televizím a jejich radě. Podepsaní žádají konec dlouhodobého vysílání pořadů o kterých byla dnešní promluva. „Nepodepíšu“, řekla jedna účastnice. „Podepíšu“, odvětila druhá.

Fu

Nej

Fu

Nej

Fu

Nej

Fu

Nej

Fu

Nej

Fu

Nej

Fu

Nej

INTRO

Úvod, podle ktrého návštěvník zhruba pozná, kam se dostal.

OKURKA

Projekt na podporu rozumného hospodaření ve venkovském prostoru.

FOTOGALERIE

Několik fotoobrazových kolekcí, zejména vlastní práce.

PUBLIKACE

Pár ucelených textů, trochu i článků, něco dokonce i vyšlo v časopisu.

ODKAZY

Spřátelené, tematicky příbuzné nebo prostě jen zajímavé prezentace.

ARCHIV

Co se kdy objevilo na úvodní stránce, případně jiné starší materiály.